Inspirace pro novou vládu – co by zlepšilo situaci samoživitelů v České republice?

Zlepšení situace neúplných rodin vyžaduje meziresortní spolupráci hned několika ministerstev. Asociace neúplných rodin proto sestavila seznam 6 bodů, které mají reálnou šanci zvýšit komfort neúplných rodin a které by se mohly stát inspirací pro novou vládu. Sama čerpá ze zkušenosti s programem Vaše výživné, který se v průběhu dvou let stal nejrozšířenější platformou, s jejíž pomocí mohou rodiče zdarma řešit svůj problém s neplacením výživného.
 
1.    Možnost odkupu pohledávek třetími stranami
Průměrný dluh na výživném je v současné době asi 87 000 korun a jeho vymáhání trvá 36 měsíců. Pokud by se podařilo převést pohledávku na třetí, státem garantovaný subjekt – například banku nebo pojišťovnu – za 80-90 % její původní hodnoty, neúplná rodina by se dokázala dobrat dlužné částky výrazně rychleji. V praxi by to znamenalo, že by dostala peníze „na ruku“ v době, kdy je potřebuje a její dluh by posléze vymáhal někdo jiný.
„Je třeba najít cestu, jak rodičům zajistit finanční prostředky pro chod rodiny v co nejkratším časovém horizontu. Pokud má rodina existenční problémy, není možné, aby se dlužných peněz domohla až v horizontu několika let. Zároveň nechceme toto břemeno přenášet na daňové poplatníky například ve formě další dávky sociálního systému. Kontrolovaný vstup prověřené třetí ho subjektu je řešení, které by mohlo vyhovovat všem stranám,“ uvádí Petr Sýkora, ředitel programu Vaše výživné.
 
2.    Alternativní tresty pro neplatiče
Pokud neplatič nastoupí do vězení, zoufalá situace rodiče-samoživitele se nijak nezlepší, spíše naopak. Řešením je formát alternativních trestů, které by neplatiči umožnily dále pracovat, a tedy i platit výživné. Hledání jiných možností postihu je jednou z cest, jak dlužné peníze vymoci. V tomto směru se již velmi dobře osvědčilo odebírání řidičského oprávnění i pro potomky do 26 let, které umožnila novela exekučního řádu.
„Vhodné je například volit trest domácího vězení, které umožňuje povinnému řádně chodit do zaměstnání a pouze omezuje jeho svobodné trávení volného času. Pouze tak nepřijde o možnost vydělávat a hradit tak svoje závazky,“ upřesňuje Sýkora.
 
3.    Přednostní zaměstnávání odsouzených
Neplatiči výživného ve výkonu trestu nemají nijak zaručen finanční příjem, protože poptávka po práci ve věznicích výrazně převyšuje nabídku. Nástup do vězení tak mnohdy zajištění vyživovaného dítěte ještě zhorší. Situaci by vyřešilo přednostní přidělování práce osobám platícím výživné. Zároveň by odsouzení měli mít možnost odvádět více procent z vydělané částky rodině.
„V českých věznicích pracuje pouze 30 % odsouzených. V některých případech to není způsobeno nechutí vězňů pracovat, ale nedostatkem pracovních příležitostí. Rodiče ve výkonu trestu, kteří mají vyživovací povinnost vůči nezaopatřenému dítěti by měli mít přednostní právo a v některých případech i povinnost být zaměstnání. Zároveň by se srážka ze mzdy pro účely výživného měla stát přednostní – a to i vůči srážce poplatků za úhradu pobytu ve vězení,“ vysvětluje Sýkora.
 
4.    Státní podpora mediace
Podle údajů Asociace neúplných rodin je vymáhání výživného vhodné jen u cca třetiny nahlášených případů. Zbytek lze úspěšně řešit mimosoudní formou, nejčastěji mediací. Konzultace nebo formální upozornění totiž mnohdy stačí k tomu, aby dlužník začal výživné opět platit. Mediační služby s sebou však nesou značné náklady, a proto by byla vhodným řešením spoluúčast státu na jejich financování.
„V současné době mediací řešíme každý třetí případ. Podaří se nám tak zamezit případnému bujení celého problému. Uvítali bychom větší státní podporu mediace a její častější nařizování soudem. Podaří se tak realističtěji nastavit pravidla péče a hrazení povinné výživy,“ myslí si Sýkora.
 
5.    „Digitalizace“ problému
Již i česká praxe ukázala sílu asistenčních programů, které rodičům bezplatně pomáhají řešit jejich problém s dlužným výživným. Jejich síla tkví především ve snížení byrokratické zátěže a možnosti vyřešit vše online nebo po telefonu.
„Rádi bychom zachovali neziskový charakter programů a jejich vysokou kvalitu. Je třeba zamezit jejich zneužívání ze strany obchodních firem. Ocenili bychom tvorbu vládních pravidel pro provoz těchto programů a možnost jejich certifikace a obecně státní podporu, která by mohla vést k jejich rozšíření. Státu by ubyla agenda a samoživitelé by se snáze dostali k řešení problémů,“ je přesvědčen Sýkora.
 
6.    Statistický vzorec pro výpočet výživného pro rychlejší valorizaci
Proces valorizace výživného je v současnosti příliš pomalý a nedokáže rychle reagovat na skutečné potřeby dítěte a jeho rodiny. Asociace by ráda nastavila automatický valorizační vzorec, který by reflektoval inflaci a důležité životní mezníky dítěte. Zároveň by sloužil ke kontrole, zda je výživné i nadále uměřené životní situaci povinného.
„Chceme oboustranně spravedlivý procesní nástroj, který valorizaci výživného urychlí a zjednoduší. Na jednu stranu se výše automaticky přizpůsobí potřebám dítěte, na stranu druhou zabrání vzniku takzvaných ‚nedobrovolných dlužníků,‘ kteří se do dluhové pasti dostali díky nevhodně zvolenému výměru výše výživného,“ zakončuje Sýkora.